Elowen

Killian se druhý den ráno probudil ve skvělé náladě. Věděla jsem, že je šťastný, protože jsem ho nikdy předtím neslyšela si prozpěvovat, ale on si broukal a pískal. Přišlo mi to trochu necitlivé vzhledem k tomu, co se stalo a že zemřeli lidé, ale hádám, že to, že mě má u sebe, pro něj bylo důležitější než všechno ostatní.

„Dobré ráno, krásko,“ řekl, políbil mě a chystal se mě znovu zmocnit,