Roman vedle mě ztuhl a jeho sevření mé ruky zesílilo. Skoro jsem slyšela, jak se mu zrychlil tep, a můj tep se mu vzápětí přizpůsobil. Nebyli jsme „spolu“ tak dlouho, ale už teď jsem měla pocit, jako by celé naše bytosti byly v dokonalém souladu.

Roman sledoval Tristana a zbytek jeho týmu, jak kráčejí do sálu, jako by jim to tam patřilo. Zabírali tolik místa, že jsem tomu až nemohla uvěřit. Jak se