Držela jsem Romana za ruku a následovala ho do budovy, srdce mi bušilo. Tlumená světla a jemná vůně potu a kůže mi napověděly, kam vstupujeme, dávno předtím, než jsme vůbec došli do hlavní části.

Byla to tělocvična, ale ne jen tak ledajaká. Byla to boxerská tělocvična. Vzduch naplňoval zvuk rukavic narážejících do těžkých pytlů a dunění švihadla – buch, buch, buch. Všude kolem mě bylo kontrolované