Další den jsem našel Tessu pod jejím stromem na trávníku v kampusu. I když tohle místo původně patřilo jen jí, byl to „její strom“, svým způsobem se stal naším stromem. Bylo to místo, kde jsme mohli uniknout chaosu světa, kterému jsme museli neustále čelit.

Tessa si četla knihu a v puse žmoulala propisku, zatímco si značila pasáže. Mračila se a kroutila hlavou, jako by nesouhlasila s tím, co čte.