Týden uplynul v mlze úzkosti, ale také ve chvílích útěchy s WolfDreamerem. Rozhovory s ní byly mým záchranným lanem. Nacházela jsem útěchu ve vědomí, že alespoň jednomu člověku nevadí, že za jeho oblíbenými příběhy stojí člověk.

Po každém rozhovoru s WolfDreamerem jsem měla pocit, jako by se můj strach zmenšoval. Jako by to byla cibule, kterou budu dál loupat, dokud nepřestane existovat. Nevěděla