Noc byla šmouhou teroru a chaosu, ale to, co následovalo, bylo ještě horší. Střet s vlkodlaky mě strašil v každé bdělé chvíli a zanechal mě jako třesoucí se trosku. Cítila jsem se jako loutka s přeříznutými provázky, která se zhroutí, kdykoli si vzpomene na ty zuby, ty drápy, ty oči.

Každý zvuk, každý záchvěv pohybu v koutku oka mě posílal do spirály paniky. Můj pokoj se stal vězením, ale aspoň to