Vítr šustil v listech našeho stromu a zlatavé sluneční světlo prosvítalo skrz ně a vrhalo hravé stíny na můj zápisník. S Romanem Carverem jsme si tohle místo vyhradili jako naše neoficiální studijní útočiště. Dnes se však moje mysl nacházela tisíce kilometrů daleko od chemických rovnic přede mnou. Neustále jsem pokukovala po Romanu Carverovi, který vypadal stejně roztržitě.

„Hej, Tesso,“ řekl náhl