[Romanův pohled]

Dnešek se skutečně měnil v den, o kterém jsem si myslel, že nikdy neskončí. Upřímně jsem nevěřil, že by se mohlo objevit ještě něco dalšího, co by mi takhle zamotalo hlavu, ale sakra, seděl jsem tam, v nejbližším křesle.

Čekal jsem, až Tristan otevře pusu a řekne mi, co ho tak trápí. Mělo mi být jasné, že se něco vyvrbí.

Ať už si to uvědomoval, nebo ne, sledoval jsem, jak Tristan