Déšť postupně ustával. Evie v uších znělo bubnování dešťových kapek mísící se se zběsilým bušením srdce.

Světlo z baterky ležící pár metrů od nich osvětlovalo Alarika a Evie.

Alaric se mírně vzepřel a vlastními zády chránil Evie před deštěm. Světlo mu ozařovalo tvář a pohled měl rozostřený.

Tíha z Evie spadla, pohnula hlavou a otevřela oči.

Voda stékala z Alarikových vlasů a kapala Evie na tváře.