Omluva, kterou si připravila, jí uvízla v hrdle.

„On byl ten, koho jsem viděla, tak proč se omlouvá on mně?“ divila se Evie zmateně.

Odkašlala si a řekla: „Mít k večeři jen polévku opravdu nestačí. Přišla jsem tě vyzvednout na večeři.“

Alaric se usmál. „Tak půjdeme?“

„Dobře,“ řekla Evie a otočila se k odchodu.

Alaric sledoval její odcházející postavu a na koutcích úst se mu mihl slabý úsměv.

Když