Artur starší si bezradně povzdechl. „Není divu, že mě ani nepozdraví, když mě vidí.“

Ženeva tiše řekla: „Vždyť nás ani neoslovuje. Jsi jen její přiženěný strýc – vážně jsi čekal, že k tobě bude mít úctu?“

Ženeva byla její vlastní teta, a ani jí se takové zdvořilosti nedostalo.

Nebylo možné, aby na tom byl přiženěný strýc lépe než ona.

Ženeva pocítila nevysvětlitelnou úlevu při pomyšlení, že zde ne