Evie následovala Alarica po vrzajících dřevěných schodech a došli před malý hostinec.

Alaric krátce zatelefonoval a o chvíli později se dveře rozletěly.

Ve dveřích se objevil muž ve vytahaném tričku. Když uviděl Alarica, obličej se mu rozzářil. „Alaricu, to už je doba!“ vyhrkl.

S lehkým úsměvem Alaric odvětil: „To teda je. Doufám, že ti nevadí, když tu na pár dní složím hlavu.“

Muž mávl rukou. „To