V klubu Sanctum Elowen s pomocí číšníka konečně našla Viv, která se nenápadně skrývala v rohu sálu.

Když Elowen přišla blíž, Viv si právě z nudy přelévala sklenici citronové šťávy do šampaňského. Neustále zvedala hlavu a dívala se ke chodbě poblíž svého místa.

„Na co se koukáš?“

Elowen si přisunula židli vedle ní. Teprve když se posadila, pocítila, že se jí závrať mírně uklidnila.

Jakmile ji Viv uviděla, oči se jí okamžitě rozzářily. Zamávala na Elowen, ztišila hlas a vzrušeně se zeptala: „Znáš třetího syna rodiny Blackwoodových?“

Elowen přesně věděla, co tím myslí. Protože se však necítila dobře, nebyla z toho příliš nadšená. Místo toho Viv klidně připomněla: „Viv, není to ani týden, co jsi se rozešla se svým bývalým.“

„No, aspoň jsme se rozešli!“ Viv se plácla do stehen a obrátila oči v sloup, mírně otrávená tou připomínkou. Poté si však nemohla pomoct a mluvila dál. „Povím ti jedno – tentokrát to myslím vážně! Onoho dne jsem ho viděla na radnici. Měl bílou košili a černý oblek. I když ta kombinace barev byla fádní, na něm vypadala elegantně a vypadal jako anděl! Jsem si jistá, že je to rozhodně gentleman! Každý jeho pohyb mě nutí se do něj tak moc zamilovat... Elowen, musím upoutat jeho pozornost a vzít si ho!“

„Muži, které si chceš vzít, by už stáli frontu odsud až k tvému domu, kdyby se začali řadit.“ Elowen si jen lokla citronové šťávy a Vivina slova nebrala vážně.

Elowenina kamarádka z dětství, Vivienne Valerius, byla královnou pomluv v zábavním průmyslu. K mužům se chovala jako ke spotřebnímu zboží a její zkušenosti se vztahy byly naprostým opakem těch Eloweniných. Pokaždé, když se však do nějakého muže zakoukala, byla odhodlaná si ho vzít. Je zřejmé, že jí to zatím nevycházelo, protože byla stále svobodná.

„Elowen, ty mě vždycky hned zkritizuješ. Není divu, že se mým vztahům nedaří.“ Vivina tvář poklesla a ona předvedla své oceněné herecké schopnosti, které jí vynesly Zlatý glóbus za nejlepší herečku.

Viv se v očích okamžitě zaleskly slzy; právě když jí měly stékat po tvářích, Elowen si s ustaraným výrazem stiskla čelo. „Dobrá, podporuji tvůj pokus s ním randit. Snaž se! Věřím, že to dokážeš!“

„Jsi nejlepší! Takže, mohla bys mi prosím sehnat Cassianovo telefonní číslo?“ Na Vivině tváři okamžitě vykvetl zářivý úsměv. Byla to přesně ta tvář, která ohromovala každého, muže i ženy, mladé i staré, a která ji činila neporazitelnou jak v zábavním průmyslu, tak mezi muži.

Když to Elowen uslyšela, okamžitě se zamračila. „Cassian Blackwood? Třetí syn rodiny Blackwoodových? Toho neznám.“

„Hehe! Ty ho neznáš, ale znáš čtvrtého syna rodiny Blackwoodových – Dominica. Můj bratr vás včera viděl, jak spolu diskutujete u jídla v Ritz Carltonu. Obchoduješ s ním teď v poslední době? Jen mi pomoz požádat o telefonní číslo na jeho bratra, Elowen!“

Požádat pana Blackwooda? Domova lhostejná tvář a jeho apatické oči se okamžitě objevily v Eloweniných myšlenkách. Jen při té představě si pomyslela, že je to nemožné, a tak zavrtěla hlavou. „S panem Blackwoodem si nejsem vůbec blízká. Mluvila jsem s ním jen jednou.“ A nezanechala jsem u toho muže dobrý dojem.

Vivin výraz se okamžitě změnil a byla na pokraji pláče. „Elowen, právě jsi řekla, že mě podpoříš. Je to ode mě jen malá laskavost, a ty mě pořád odmítáš...“

„Dobře, dobře. Uvidím, co se dá dělat.“ Elowen nedokázala odolat jejímu ubohému výrazu a znovu podlehla kamarádčiným hereckým schopnostem. „Ale nemůžu ti slíbit, že ho seženu.“

„Žádný problém! Stačí, když se aspoň zkusíš zeptat!“ Vivin výraz se náhle změnil ze smutného opět na bujarý. Najednou koutkem oka něco zahlédla, což ji tak rozrušilo, že okamžitě vstala ze židle. Pak rychle promluvila k Elowen. „Původně jsem si s tebou chtěla promluvit o Julianovi, ale teď nemám čas. Pozvu tě někam později! Neboj se, o Sienně už vím a potrestala jsem ji tvým jménem. V showbyznysu si už do konce života neškrtne!“

Když Viv tato slova říkala, její oči dál těkaly k jinému rohu sálu. Když se jí od Elowen nedostalo žádné odpovědi, rychle se otočila a zabodla do ní pohled. Elowen byla po Viviných slovech ohromená.

„Jsi idiot!“ pokárala ji Viv bolestným hlasem. „Co je na Julianovi tak dobrého? Já už vystřídala dvě desítky kluků, a ty se s ním pořád nerozvedeš! Elowen, jak dlouho hodláš trčet v manželství bez lásky?“

S těmito slovy Viv dupla nohou o zem a rychle vykročila ke skupině lidí, která právě vyšla z privátního salonku.

Při pohledu na její odvážnou a veselou postavu se Elowen zamotala hlava ještě víc. Nepřítomně se dívala na sklenici citronové šťávy před sebou a myslela si: Kdybych tak byla jako Viv – ta se dokáže rozejít, jako by o nic nešlo, a hned se vrhnout do dalšího vztahu.