Dom moc dobře věděl, jaké to je, když svírá Elowen v náručí. Někdy je těžké se zcela oddat jiné ženě, když už srdce patří někomu jinému. Poté, co si tiše povzdechl, opřel si bradu o její hlavu, jemně jí uhladil vlasy a chraptivým hlasem, který zněl mnohem mírněji než obvykle, zašeptal: „Už neplač…“

Jeho tichý hlas něžně léčil ránu v Elowenině srdci jako mírný vánek. V tuto chvíli už Elowen neměla