Bastian

Do paláce jsem se vrátil až po setmění. Říkal jsem si, že Valeraine už možná spí, ale i tak se mi v žilách ohřívala krev očekáváním, když jsem přemýšlel, co jí řeknu. Jak vysvětlím svůj výbuch a svou několikadenní nepřítomnost, až budeme konečně zase tváří v tvář.

Opatrně jsem vzal za zámek a kliku. Pomalu jsem dveře pootevřel. Pokud Valeraine spala, nechtěl jsem ji vzbudit.

Ale ona nespal