Bastian

Můj strýc rázoval chodbou ze své kanceláře k místu, kde jsem na něj čekal v hale, široce se usmíval a rozpřahoval ruce. Na sobě měl dokonale padnoucí drahý šedý oblek s výraznou tmavě fialovou kravatou a ladícím kapesníčkem v kapse.

„Synovče,“ řekl a přitáhl si mě do objetí.

„Strýčku Declane. Už je to nějaký pátek.“ Oplatil jsem mu jeho drsné objetí, pak jsem odstoupil a uculil se na něj.