Zamkla jsem za sebou dveře ložnice a konečně si zhluboka, podrážděně povzdychla.

Hodila jsem kabelku a kufřík na zem. Seberu je a uklidím později. Ta nepřátelská interakce ze mě právě vysála poslední zbytek energie.

Bastian byl ve své pracovně. Slyšel mě přijít. Jeho kroky se přiblížily a pak tam byl, zavřel za sebou dveře pracovny a řekl: „Páni. Co se děje? Jsi v pořádku?“

„Musíme si promluvit.“