Bastian

Slunce právě začínalo zapadat, když jsem došel k jámě. Muži na jejím dně vypadali opravdu uboze.

Bylo jim horko, měli žízeň, byli unavení, hladoví. Pokrytí špínou a zaschlým blátem. Na stěnách příkopu jsem viděl stopy, které mi říkaly, že se během těch hodin, co jsem je tam držel, ze všech sil snažili vyškrábat ven.

Když vzhlédli a uviděli, že jsem to já, kdo na ně shora shlíží, sklonili h