Valeraine

„Už je zase pondělí.“ Vypnula jsem první budík a přitulila se zpátky do Bastianovy náruče.

Tiše se zasmál.

„Co je k smíchu?“

„Nikdy dřív jsem tě neslyšel si stěžovat na vstávání do práce.“

Povzdychla jsem si. „To je proto, že svou práci miluju. Ale tenhle víkend utekl prostě moc rychle.“

Bastian mi přitiskl rty na čelo. „Já vím. Jak se dneska ráno cítíš?“ Jeho ruka sklouzla k mému břichu