Valeraine

Všechno do sebe začalo zapadat, když jsem uviděla prsten na dně své sklenice se šampaňským. Pak jsem vzhlédla a zjistila, že Bastian klečí u mých nohou.

Zaplavil mě pocit nesmírné úlevy, ještě dříve, než se mi v hlavě stačily zformovat vědomé myšlenky o tom, co přesně dělá.

„Valeraine.“ Bastian mě vzal za volnou ruku. „Omlouvám se, že mi to tak dlouho trvalo. Ale musím ti říct pár věcí a