Bastian řídil cestou zpět do paláce jednou rukou, zatímco ta pravá se usídlila na mém stehně. Blahořečila jsem mu, že jede rychle, protože mé hormony na mě křičely a v době, kdy jsme konečně parkovali, jsem ho chtěla tak moc, že se to dalo sotva vydržet.

Bylo těžké se od něj ráno odtrhnout a jít do práce, i když jsem věděla, že tam jdu jen na půl dne a uvidím ho velmi brzy. Ale vynechali jsme naši