Valeraine

„Chyběl jsi mi,“ zamumlala jsem rozespale.

Moje ruce klouzaly po Bastianově tvrdém těle a jednaly podle vlastní vůle. Byla jsem napůl v mrákotách. Ještě před pár minutami jsem byla úplně mimo, ponořená do hlubokého sna. Ještě mi ani nedošlo, co je za den nebo kolik je hodin. Dokázala jsem myslet jen na to, jaké to je probouzet se s pocitem, že se na mě tiskne velké, teplé tělo mého Alfy.