Když jsem příštího rána uviděla u snídaně Ivy, nasadila jsem na tvář úsměv, o kterém jsem doufala, že působí vřele. Uvnitř mnou však otřásal šok.

Vypadala neuvěřitelně jinak. I její energie byla jiná.

Ivy na sobě měla nažehlenou béžovou halenku a sukni s květinovým vzorem – zjevně už stihla zajít na nákupy – a vlasy měla stažené do úhledného culíku. Pořád ve mně vyvolávala zvláštní pocit; bylo na