„Brzy se vrátím,“ slíbil jsem a díval se do Valeraininých modrých očí.

„Já vím.“ Zavrtěla hlavou, jako by teď už nechtěla o ničem takovém slyšet.

Znovu jsem ji políbil. Pokoušeli jsme se rozloučit už kdovíjak dlouho, nejméně deset minut, stojíc u auta, které mělo mě a Barretta odvézt na letiště.

Zbytek praporu už palác opustil. Můj Beta byl uvnitř auta a trpělivě na mě čekal. Beatrix vzala malou z