O několik dní později seděl Dominic v kanceláři generálního ředitele Vance Group za svým širokým pracovním stolem a se skloněnou hlavou podepisoval dokumenty.

Jeho asistent Colin Mercer vešel dovnitř, postavil se před stůl a podal mu hlášení.

„Pane Vance, získal jsem informace o dceři rodiny Stirlingových. Jmenuje se Vivian Stirlingová. Je jí 24 let a je jediným dítětem Donovana Stirlinga.“

Teprve tehdy Dominic pomalu zvedl hlavu. „Sjednal jste mi s ní schůzku? Dnes večer spolu půjdeme na večeři.“

Reginald po krátkém nabytí vědomí opět upadl do kómatu a bylo nepravděpodobné, že by se v dohledné době znovu probudil.

Protože si přál, aby se Dominic oženil s dcerou rodiny Stirlingových, Dominic mu to hodlal splnit.

Colin odpověděl: „Schůzku jsem domluvil na půl sedmou večer v jedné soukromé restauraci. Mám zarezervovat celý podnik, pane Vance?“

Koneckonců osoba, se kterou se pan Vance setká, je jeho budoucí manželka. Proto jí musíme dopřát velkolepé zacházení, aby jí učaroval. I když panu Vanceovi na těchto věcech nezáleží, jako jeho podřízený bych mu měl pomoci vše důkladně naplánovat.

„Není to nutné.“

Colin se při těch slovech usmál. „Rozumím, pane Vance.“

Rozhodně nevěřím tomu, že by se panu Vanceovi líbili muži. Ale z nějakého důvodu ty zprávy vypadaly tak věrohodně, že se i starý pan Vance neustále strachoval o jeho sexuální orientaci. Jak by bylo hezké, kdyby byl starý pan Vance teď vzhůru. Mohl by sledovat, jak se pan Vance jde setkat se svou budoucí ženou.

Poté, co Seraphina změřila Chloe teplotu, potvrdila si, že horečka u dívky zcela ustoupila.

Chloe si k hrudi tiskla panenku. Její tvář byla hubenější než dřív a Seraphina měla pocit, že se její dcera snad zmenšila.

„Už jsem zdravá a nemusím jíst ty hořké léky, že ne, maminko?“ zakňourala.

Seraphina se usmála a natáhla ruku, aby pohladila Chloeiny kudrnaté vlasy.

„Ano, už ses uzdravila. Nezapomeň, že v budoucnu nesmíš jíst tolik sladkostí. Jinak bys mohla zase onemocnět.“

Holčička byla při narození o kilo lehčí než její bratři, vážila jen necelá dvě kila.

Její výchova byla náročná, protože už jako miminko dokázala usnout jen v náručí a hned po položení se rozplakala.

Chloe také snadno onemocněla, takže to nebylo poprvé, co Seraphina spěchala bosá s holčičkou v náručí do nemocnice a pokaždé ji to k smrti vyděsilo.

I když oba její synové už chodili do školy, holčička byla stále doma, takže Seraphina zatím nemohla chodit na pracovní pohovory. Při pomyšlení na to, že tentokrát utratila za léčebné výlohy více než dvacet tisíc a na kartě už jí moc peněz nezbylo, však věděla, že musí vymyslet způsob, jak si vydělat.

Ve skutečnosti bylo na kartě stále půl milionu, ale ona se jich odmítala dotknout, protože nevěděla, kdo jí ty peníze poslal. Podvědomě došla k závěru, že jí je musel poslat její dědeček.

Věděla, že v minulosti byla beznadějný případ a udělala dědečkovi ostudu, takže se nedokázala přimět jít domů a podívat se mu do očí, natož používat jeho peníze.

Seraphina šla na balkon sebrat prádlo a při věšení šatů do skříně si všimla toho drahého kabátu. Před pár dny ho poslala do čistírny a plánovala mu ho ten den vrátit.

Poté, co zjistila telefonní číslo Dominicova asistenta, mu zavolala a hovor byl rychle přijat.

„Jste pan Mercer?“ zeptala se.

Colin odpověděl: „Ano, jsem. Mohu vědět, kdo volá?“

„Jmenuji se Seraphina Stirlingová. Před časem mi pan Vance půjčil kabát a já mu ho chci vrátit. Má dnes čas?“

Asistent se podíval na muže v soukromém salonku a pak jí poslal adresu.

„Přijďte na toto místo. Pan Vance zde právě večeří.“

Colin o tom moc nepřemýšlel. Stejně se po boku pana Vance nikdy neobjevila žádná žena, takže volající je možná jeho známá.

Po zavěšení Seraphina řekla Chloe: „Doprovodíš mě na jedno místo. Dáme si tam večeři, ano?“