Přede dveřmi sídla Gallagherových vyjádřila Isolde svou vděčnost Mordecaiovi, jenž seděl vedle ní v autě. „Mordecaii, já už půjdu. Děkuji, že jsi mě svezl domů.“

Mordecai vytáhl lahvičku s lékem. „Isolde, ať tohle Declan vypije, a bude stát na tvé straně.“

Isolde se podívala na lahvičku s červenou tekutinou a v očích se jí mihl náznak zmatku.

„Co je to?“

Jen tak nedám Declanovi k požití něco nezná