Dominic se tiše zasmál. „Už rozumím. Dobře.“

Eleanořin úsměv se ještě rozšířil, když v Dominicově hlase zaslechla tolik vřelosti. „To je všechno. Teď už se v klidu věnuj práci!“

V tu chvíli seděl Dominic naproti Isoldě. Ta na jeho tváři tak zářivý úsměv ještě nikdy neviděla. Byl úchvatný jako duha po bouři, ale vytratil se stejně rychle, jako se objevil.

Jakmile odložil telefon, jeho chladná maska