V Eleonořině tváři se mihl náznak úzkosti. Lehce svraštila obočí a tiše promluvila:

„Nejsem Černá růže. Spletli jste si mě s někým jiným a ona není má dcera.“

Serafinina tvář ještě víc potemněla.

Pořád se ke mně odmítá přihlásit. Čeho se tak bojí?

V očích se jí zračilo zoufalství, když se na Eleonoru podívala. Ta však zůstávala vyrovnaná a opětovala její pohled, jako by byly dvě cizí ženy.

Serafin