Milo zmlkl.

Po dvou sekundách Milo pomalu změnil polohu sedu tak, jak by seděl ten malý suchar Julian.

Vsadím se, že to byl táta, kdo naučil toho malého suchara takhle sedět.

Milo si povzdechl.

Jeho otec naštěstí po nápravě jeho posedu už nic neříkal. Nakonec se oba vrátili do Azurového pobřeží.

„Ahoj, Juliane. Máš hlad? Upekla jsem tvé oblíbené pečivo! Dáš si?“

„Jupí! Děkuju, paní Gilesová!“

Milo