Bastian se vrhl na poskoka a zasadil mu ránu pěstí přímo do obličeje.

Poté vběhl do místnosti a přispěchal k Sienně, kterou srazili k zemi. „Sienno, jsi v pořádku? Jsi zraněná?“

Sienna však byla sotva schopná slova.

Ležela schoulená na podlaze a svírala si hruď. Po bledé tváři jí stékaly krůpěje potu.

„Já... jsem v pořádku. Jdi za nimi. Nenech je... utéct.“

i v bolestech myslela jen na to, aby ty