Kaelen procházel temným, strašidelným žalářem, srdce mu bušilo, jak se blížil k Lyřině cele. Když k ní dorazil, uviděl ji sedět v koutě, oči červené a oteklé od pláče. Kaelena u srdce zabolelo při pohledu na ni a nechtěl nic jiného, než ji vzít do náruče a pevně ji držet.

„Jak ti je?“ zeptal se Kaelen jemně a snažil se udržet klidný hlas.

Lyra k němu vzhlédla, oči plné hněvu a zášti. „Jak si sakra