Přestal přecházet po místnosti a vyhlédl z okna, upřeně hledíc na nádhernou krajinu svých držav. Byl tam klid a mír, a na okamžik zapomněl na své trápení. Ale pak se jeho mysl vrátila k Lyře a on nemohl uniknout vině a smutku, které ho pohlcovaly.

„Nevím, co mám dělat,“ zamumlal si pro sebe. „Nemůžu se jí jen tak vzdát, ale nemůžu ji tam ani nechat takhle zavřenou. Není to vůči ní fér.“

Pokračoval