Kaelen věděl, že si o svých citech musí s někým promluvit. Nemohl je v sobě dusit věčně. Vyhledal proto Kyxe, betu své smečky, a doufal, že on pro něj bude mít pochopení.

„Kyxi, potřebuju tvou pomoc,“ řekl Kaelen a hlas mu těžkl emocemi. „Nemůžu přestat myslet na Lyru a Valeria. Úplně mě to pohlcuje.“

Kyx se na Kaelena znepokojeně podíval a lokl si piva. „Jak to myslíš, Kaelene? Chceš říct, že Lyr