Pohled Elary

Když jsem vjížděla na příjezdovou cestu, uvítala mě obrovská bílá budova. V této budově – sídle smečky – jsem žila skoro rok a znala jsem to tam jako své boty.

Jakmile jsem vystoupila z auta, přispěchal ke mně mladý blonďatý strážný. Vypadal tak na devatenáct.

„Dobré ráno, Jensonová,“ uklonil se. „Král Valerius na vás čeká.“

Kývla jsem a podala mu klíčky od pick-upu.

„Jensonová?“ zept