Pohled Elary

„Dobrý večer, Luno!“ prozpěvovala Zale, když vešla do mého pokoje. Na rtech měla široký úsměv a při chůzi kolem mě pohupovala boky. Přišla mi upravit vlasy a make-up — očividně Garrettova práce.

Zale se kolem mě zatočila, popadla kartáč a já se nemohla ubrat pousmání nad jejím nadšením.

„Dobrý večer, Zale,“ řekla jsem, „zdáš se být z něčeho šťastná.“

Zale přestala s tím, co dělala, a