Kaelen.

„To je... já...?“ zakoktám a ukážu na telefon roztřesenou a už teď zpocenou rukou.

Jak je to možné?

„Máme to vzít?“ zašeptá máma opatrně a střídavě se dívá na nás a na obrazovku.

„Samozřejmě, chci vědět, jestli je to pravda.“ Táta znovu vytrhne telefon z matčiných třesoucích se rukou a okamžitě přejede po modré ikoně, aby přijal videohovor.

Srdce se mi zastavuje v očekávání. Do očí se mi d