Kaelen.

„Tatínku, koukej, to jsi ty a maminka. Jak se mi to povedlo?“ Moje dítě na mě hledí s širokým šťastným úsměvem a já si nemůžu pomoct a štípnu ho do buclatých tvářiček. Díky mým a Lařiným silným genům už stopy po fackách z jeho tváře zmizely.

Hledím na kresbu a zasměji se. Nakreslil dvě čárky, které jsou těsně u sebe.

„Páni!“ dělám překvapeného a pro efekt si dám dlaně před pusu. „Zlato, to