Laro.

Bohyně!

Moje oči mi musejí lhát. Do prdele, to ne.

Bez vteřiny váhání dveře tiše přivřu a pomalu odcházím.

Jak to, že mě nikdo z nich neucítil? Jsou do toho, co dělají, tak ponoření, že nevnímají nic jiného?

Není divu, že jejich pachy jsou skryté.

Bohyně! Tohle je zlé. Myslela jsem, že Evander už znovu nepadne, ale mýlila jsem se. Ten muž má hlavu hluboko mezi Valeriinýma nohama a jejich sla