POHLED ELOWEN

Uběhlo několik hodin od chvíle, kdy jsme opustili Gwyndařinu chýši, nebo alespoň to, co z ní zbylo. Kočár teď drkotal po lesní cestě a vrzání jeho kol kontrastovalo s těžkým tichem, které se rozléhalo uvnitř. Seděla jsem na jedné straně, v očích se mi hromadily slzy a upřeně jsem pozorovala Aevase. Tvrdě spal s hlavou na mých stehnech, tiše pochrupoval a já ho hladila po tváři.

Připa