*Elie*

Cesta na určené místo výsadku probíhala v tichu, které přerušovalo jen hučení vozidla akademie pod námi a vzdálené vytí v noci. Seděla jsem toporně vedle Kaela se zkříženýma rukama, zatímco on nespouštěl pohled z okna, jako by počítal stromy, kolem kterých jsme projížděli. Ne že by to jednomu z nás k něčemu bylo.

Stromy byly falešné, protože se snažili ze všech sil zajistit, abychom netušil