*Elie*

Cesta zpátky ke Kaelovi domů proběhla v tichosti, napětí mezi námi bylo tak husté, že by se dalo krájet.

Seděla jsem strnule na sedadle spolujezdce s rukama zkříženýma na prsou a sledovala stromy mihotající se za oknem. Kael svíral volant tak pevně, až mu bělaly klouby, a čelist mu každých pár vteřin cukla, jako by v sobě dusil slova, která chtěl vykřičet.

Fajn. Ať se ve vlastní šťávě dusí.