*Elie*

Ticho mezi námi bylo dusivé.

Kaelovy oči se do mě zabodávaly a planuly sotva potlačovaným vztekem. Hruď se mu zvedala a klesala v těžkých, odměřených nádeších, pěsti měl zaťaté u boků, jako by vynakládal veškeré své sebeovládání, aby nevybuchl.

Ale já to cítila – tu bouři, která v něm vřela. Nebyl to jen vztek. Byla to zrada. Bolest. Šok.

Pak jeho hlas prořízl husté napětí jako čepel.

„Jak