*Elie*

Neutíkali jsme – ne hned.

Zvuk klíče otáčejícího se v zámku byl jemný, téměř váhavý. Ale to stačilo. Moje tělo ztuhlo, srdce mi bušilo do žeber, jako by chtělo roztříštit kosti. Jaxonovy oči se střetly s mými, široké a naléhavé.

„Počkej, ještě chvíli,“ zasyčel.

Svírala jsem Selenin deník pevně u hrudi, kůže byla teplá od mých rukou, od jejích slov. Malý prostor, který jsme sdíleli, vyplnila