*Elie*

První věc, kterou jsem ucítila, byla bolest.

Nebyla ostrá, ani okamžitá. Byla hlubší. Byla to ta tupá bolest, která sídlí v morku kostí. V duši. Druh bolesti, která nekřičí, ale bzučí – hluboce a neustále – jako dozvuk něčeho, co mě mělo zabít, ale nezabilo.

Zamrkala jsem. Jednou. Dvakrát.

Objevil se strop – dřevěný, v rohu prasklý, svažující se dolů, jako bychom byli někde v podkroví. Leže