*Elie*

Probudila jsem se s hlínou za nehty a svetrem naruby.

Zase.

Bylo to už potřetí tento týden, co jsem přišla k sobě na místě, kam jsem si nepamatovala, že bych šla, bez vzpomínky na to, jak dlouho jsem tam byla nebo co jsem dělala. Tentokrát to byly staré skleníky za východním křídlem – opuštěné před lety poté, co mráz zahubil poslední šlahouny měsíčního květu. Nad hlavou mi praskalo sklo. Bř