*Elie*

Dveře Kaelova pokoje s cvaknutím zapadly a obklopilo nás ticho.

Nepohnula jsem se. Kael taky ne. Světlo lampy vykrojilo v jeho tváři rysy, které jsem znala až moc dobře – tvrdohlavou linii jeho úst, napětí na spáncích, strnulost v ramenech, která nebyla hrozbou, jen odrazem muže, který se snaží nerozpadnout na kusy.

„Neposlechla jsi mě,“ promluvil nakonec. „Vloupala ses včera v noci do jeho