*Elie*

Pátý zvon udeřil, čistě a nevyhnutelně, a my jsme do něj vykročili.

Chodba už se plnila těly, hlasy se vrstvily v tlumeném očekávání, jako vzduch před bouří, které nikdo neuteče.

Akademie se přepnula do rituálního rytmu – kroky dopadající v pravidelných vzorcích, kroužící šepot. Proti kamenným zdem plápolaly svíčky.

Cítila jsem, jak mě ta tíha drtí, byla těžší než jakákoli hala, kterou jsem