*Kael*

Vchod do jeskyně se šklebil jako chřtán připravený nás spolknout zaživa.

Stáli jsme u okraje o chvíli déle, než bylo nutné, a všichni jsme naslouchali tichu, které se valilo zevnitř. Zdálo se, že i les venku ztichl, jako by nechtěl mít nic společného s tím, co žije v podzemí.

Aethel v hloubi mé mysli naježil srst, s vyceněnými zuby přecházel sem a tam.

‚Kámen,‘ zavrčel. ‚Špatný kámen.‘ Souh