*Elie*

Řetězy se zakously hlouběji, když mě vlekli ven z kobky.

Železné články chrastily o kámen a pouta na zápěstích dřela o rozedranou kůži. Nohy mi vypovídaly službu, ale Sanguinarii po obou mých stranách mě vlekli dál, dokud mé nohy nenašly rytmus vrávoravých kroků. Dveře za námi práskly a kapání, které jsem se naučila nenávidět, zaniklo v tichu.

Zale šel pár kroků přede mnou a nesl jeden z bá