*Kael*

„Řekni mi, že dýchá.“

To bylo to první, co jsem řekl, když Valerius vyšel ven a nechal mě s ní o samotě. Neodpověděl. Jen na mě hodil jeden z těch nečitelných pohledů, které znamenaly, že už mi řekl to, co jsem nechtěl slyšet. Tak jsem si stejně sedl k její posteli a sledoval, jak se jí zvedá a klesá hrudník, jako důkaz, že se mýlí.

Od rituálu se nepohnula. Valerius říkal, že se její tělo z